| OSTATNÉ | ||
| KALENDÁR FÓRUM FIRMY TOP 10 KÚP SI HRU | ||
| UŽÍVATEĽ | ||
|
Prihlásiť Registrácia Užívatelia | ||
| Hry v obchode | ||
|
Zlacnené hry | ||
| ABCgames | ||
| Kontakt, RSS, Spolupráca | ||
| ŠTATISTIKY | ||
Online 1849 užívateľov | ||
Návody > Jagged Alliance
| Zobrazení: | 21782 |    |
Obrázek na monitoru okazoval skromně zařízenou místnost, která měla být základnou mého budoucího snažení nebo, chcete-li, vojenského tažení. Na dřevěném stolku ležel laptop. Otevřel jsem ho ťuknutím myši a začal vybírat vojáky. Díval jsem se na jejich vlastnosti, zkušenosti a (v této první fázi hry) hlavně na požadované výplaty. Brzy jsem zjistil, že vojáci jsou až na malé výjimky rozděleni do pěti úrovní zkušeností. Hrdí majitelé úrovní pět, čtyři a tři se se mnou zatím vůbec nebavili, takže jsem najal nováčky na úrovních jedna a dvě s přihlédnutím k jejich znalostem. Vzal jsem do týmu Jimmyho Uptona, protože se vyznal v zámcích a vypadal loajálně, Ivana Dolviche, sabotéra z bývalého Ruska, který vypadal tvrdě a vyznal se ve zbraních, Iceho Williamse, protože je to jmenovec mého kolegy a dokáže držet tým pohromadě. Dále trochu neposlušného Fidela Dahana, experta na výbušniny, o něco málo dražšího profíka Petra "Wolfa" Sandersona, který kromě toho, že je to tvrďák, umí i trochu léčit zranění a Johnnyho "Snake" Edvardse, jelikož jeho životopis poukazoval na rychlost a obratnost. Poslední dvě políčka jsem vojáky raději nezaplnil, protože bych brzy přišel na mizinu. Nemusím snad ani připomínat, že při nabírání vojáků hrála roli také jejich výbava, bral jsem raději ty, kteří měli u sebe "alespoň něco" než ty, kdož by ke mně rádi nastoupili s holým za… s holým batohem. Kliknul jsem na postel a šel spát. Když jsem se čtvrtého dubna probudil, začal jsem se učit používat strategickou mapu ostrova.
Strategická mapa vypadá složitě. ale je jednoduchá. Černé tečky na začernalých sektorech, jichž je na začátku hry valná většina, znázorňují léčivé stromy Fallow na nepřátelském území. Dobijete-li jeden z těchto sektorů, některé černé tečky zezelenají ukazujíc, že určitý počet stromů v daném sektoru je připraven k těžbě. Některé stromy stále zůstávají černé v případě, že okolo dobytého sektoru se nachází sektory v nepřátelských rukou, odkud může každou chvíli přijít útok a domorodci, kteří vám mízu mají těžit se ještě bojí do daného sektoru přijít ve větším počtu a těžit mízu ze všech stromů. Jejich strach je možno částečně odstraňovat zvyšováním platu, ale to doporučuji až v pozdějším stádiu hry, jinak přijdete na mizinu. Brzy jsem zjistil, že strategicky nejdůležitějšími sektory jsou lokace s továrnami na výrobu léků z vytěžené mízy. Továrny jsou na celém ostrově všeho všudy čtyři a boje o ně bývají zvláště svízelné, protože protivník se je při ústupu vždy snaží vyhodit do povětří. Nechci předbíhat a zabíhat do strategické části, ale mějte na paměti, že ztratíte-li v boji jedinou továrnu, jste namydlení. Každá továrna má svou kapacitu, kterou když naplníte, nemůžete další získané stromy těžit, dokud nedobudete továrnu další. Kromě domorodých sběračů mízy, kteří jsou na mapě vyznačeni žlutými tečkami jsem se naučil rozmisťovat i stráže coby tečky modré. Stráže hlídkují v sektoru. kam jsou přiřazeny a zůstávají prakticky nevyužity až do doby, kdy nepřítel sektor napadne. Pak se snaží vpádu nepřátelských vojáků zuby nehty bránit. Nakonec jsem zvolil i počáteční sektor tím, že jsem do něj poslal své vojáky (bílé tečky). Jakmile jsem pochopil mapu, začal jsem si lámat hlavu s financemi. Ťuknul jsem na tlačítko pod nápisem "Proj. Bal."a zkoumal sloupečky čísel. Current Ballance ukazovalo můj současný finanční stav, Project Ballance ukazovalo, kolik babek budu mít zítra, půjde-li všechno dobře a položka Netto Difference červeně signalizovala, že rozdíl je záporný. Bodejť, řekl jsem si, vzdyť ještě nemám žádné stromy, až nějaké budu mít, potečou mi z mízy prachy. Vrátil jsem se na mapu a podíval se na přehled stávajícího týmu. Schopnosti všech jsem už znal, ale zaujala mě jejich výbava. Někteří vojáci neměli ani pušky, jenom nože! Nepříjemné. Nevěda, jak bych v tento moment mohl vojákům pomoct, ťuknul jsem na mapě na OK a pustil se do boje.
Harddisk chvíli chroustal a pak se objevil 3D výhled na způsob UFA, jemuž dominovalo šest postaviček, Okamžitě jsem zjistil zvláštní věc, postavičky se pohybovaly volně, nikoli na tahy! Co to? Snad to není nějaká střílečka ?! Zmaten nečekaným zjištěním jsem se jal prohledávat okolní domy. Za neustálého civění do manuálu jsem zjistil, že symbolem ruky mohu zkoumat veškerý nábytek, objevil jsem možnost otevírat šuplíky, prohledávat koše, dokonce za záclonou na okně jsem něco objevil. K mé velké spokojenosti jsem nalezl několik revolverů Smith & Wesson ráže .38 a náboje. Umění mého "zámečníka" Jimmyho jsem nemohl otestovat, protože jsem nenarazil na žádné zamčené dveře, ale zato jsem našel páčidlo, kterým se mi podařilo vylomit několik beden (všiml jsem si, že položky Mechanics a Marksmanship mají efekt na zdárné vypáčení bedny). Některé bedny ale Jimmy nevypáčil, vytáčel se, že jsou zapříčené. Stiskl jsem tedy "C", aby čas chvíli běžel rychleji a počkal, až modrá čára ukazující Jimmyho únavu doroste zpět do maximálního stavu (později, když jsem začal šetřit časem jsem energii vojákům začal zvyšovat pitím vody z čutory). A vida, s plnou energií Jimmy bednu vypáčil. Byl tam kolt .45, další sice nuzná. ale lepší-než-nic zbraň, která se bude jistě brzy hodit. Závistivě jsem si pročetl seznam zbraní v manuálu a v duchu jsem zatoužil po M-16. Vybaven zbraněmi a municí jsem šel zkoušet, jak který voják umí střílet a plavat.
Střílel jsem do okolních stromů a brzy jsem poznal, co je to zaseklá zbraň. Řekl jsem si "ještě. že se mi tohle nestalo v boji, to bych byl nahranej". Ani jsem netušil, jak často nahranej skutečně budu. Cvakal jsem zbraní naprázdno tak dlouho, dokud se ,neodzasekla' a šel jsem chlapce vyplavčit. Položil jsem na zem všechny věci, aby se nenamočily a zkoušel s vojáky uplavat pár koleček. Plavání skončilo fiaskem, každý z mých vojínů snad kromě Iceho, končil okamžitě pod hladinou. Hrůza. Brzy mě začalo štvát, jak musím ťukat sólo na každého vojáka, aby přešel z místa na místo. Dalším civěním do manuálu jsem zjistil, že současným stisknutím obou tlačítek myši mohu přesouvat celou četu najednou. Další objevování Ameriky ukázalo, že držím-li SHIFT a udám směr, voják se plíží, držím-li ALT, couvá voják pozadu. Nepříjemnou potřebu dvojího ťukání na místo, kam posílám vojáka jsem odstranil vypnutím položky SAFETY MOVE v options. Pochopil jsem, že si vojáci mezi sebou mohou podávat předměty z ruky do ruky stojí-li blízko u sebe a dokonce se mi podařilo vytvořit jakousi hej-rup šňůru, kde si vojáci podávali náboje mezi sebou, až krabička dorazila k poslednímu v řadě. První s posledním si ji však přímo podat nemohli, jestli mi rozumíte. Také jsem zjistil, že všechny předměty poházené na zemi si mohu na libovolnou dálku zvětšovat a stejným způsobem i číst nápisy na tabulích, mačkáním PAGE UP jsem se dostal na rozumnou mapu sektoru, kde každý nalezený předmět poblikával coby malá tečka. Přesným ťukáním na světlé tečky znázorňující mé vojáky jsem začal chodit po mapě a zjistil jsem, že na mapě fungují téměř všechny ostatní funkce. Ale byly tu i další volby jako rádiové ticho, ulehnutí na zem, přesnost zaměřování před výstřelem, rezervování bodů, aby vždy zbyly body na jedno vystřelení, atd. Na co tolik komplikované ovládání, říkal jsem si, na co to všechno může být ?
Prohledávání prvního sektoru a pokusy spojené se studií manuálu mě omrzely, začal jsem si pomalu říkat, že je na čase, abych se u Jagged Alliance začal bavit, je to přeci hra, ne? Nahnal jsem stádečko vojáků k severnímu okraji mapy a "přetraverzoval" na sever, do nepřátelského sektoru. A pak to přišlo. V tu ránu volnost pohybu padla a hra se přepnula na tahy ala UFO. Tak to tedy je! Jakmile je nepřítel nablízku, hraje se na tahy. Tomu říkám panečku dobrý nápad. Za používání všech možných skopičinek jako plížení, přebíhání od keříku ke keříku a číhání za stromy u cestiček jsem se pomalu přesouval džunglí. První kontakt s nepřítelem proběhl tak, že jsem nadšeně vystřelil a… nic. Nepřítel stál a čekal, až bude na tahu on. Když byl na tahu on, jednou ranou mě zabil. Došlo mi, že tohle asi nebude taková bžunda jako UFO, asi to bude složitější. A taky že ano. Podstatně. Pustil jsem se do toho zuby nehty. Dny ubíhaly - dny herní i reálné.
Hru občas přerušila tabulka ukazující útok nepřátel na můj sektor. Pokud jsem v napadeném sektoru neměl stráže, nepřítel mi pobil sběrače mízy a území obsadil. Pokud byl počet stráží stejný jako počet útočníků, skončila potyčka většinou opět mojí porážkou (závisí to na tom, odkud útok pochází a jak jsou rozmístěny stráže). Je-li stráží víc než útočníků, nepřítel je většinou zahnán. Jakmile se tak stalo, využil jsem toho a zaútočil na sektor, odkud nepřítel (pravděpodobně) přišel. Jak se dalo předpokládat, skutečně jsem v něm našel méně vojáků než obvykle. Metoda pokusu-omylu ukázala, že není na škodu občas uložit pozici a časovou kompresí si dopředu zjistit, kde bude nepřítel útočit. I v průběhu dne si do choulostivého sektoru můžete předem přesunout stráže z jiných sektorů, ale chvíli to trvá, než tam dorazí. Stane-li se vám nepříjemná věc, že máte uloženou pozici těsně před tím, než nepřítel napadne bezbranný (slabší) sektor, ještě není vše ztraceno, protože na místo můžete rychle napochodovat vy se svoji četou. Není nad to číhat na protivníka za stromy a čekat, až přitraverzuje přímo před vaše pušky. Úplně nejlepší je situace, kdy se nepřítel pokouší dobýt vaše území přeplaváním větší vodní plochy. Je hezké střílet po bezbranných útočnících zoufale se plácajících ve vodě. Po určité době jsem začal odhalovat zákonitosti tvrdého boje v džungli, kde namísto vždy spolehlivých Plasma Blasterů střílíte pouze ubohoučkými kolty, které se jednou za deset výstřelů zaseknou a nezbývá než podřezávat nožem. Na co všechno jsem tedy přišel?
Zboduju to:
- je dobré mít vždy po ruce kudlu. Dobrý zásah kudlou může protivníka i nadobro oddělat.- počítač hraje fér a proto vás nepřátelé vidí stejně zřídka jako vidíte vy je. Spoléhejte na to! I když je nepřítel v zorném poli, neukvapujte se, klidně ležte schovaní a nehýbejte se, aby vás neslyšel. Nechejte ho přijít blíž a BUM. Hra je tak dokonalá, že jsem ke konci používal fígle jako výstřel naprázdno + ústup. Několik cizích vojáků se šlo po zdroji střelby podívat a já je ze zálohy postřílel.
- namažete-li si hruď Camouflage Kitem, budete při plížení ještě o něco méně postřehnutelní.
- čím mizernější je stav pušky, tím častěji se zasekává. Není nic horšího než přiběhnout k nepříteli, zamířit a nevystřelit, to je váš mozek hned v dalším tahu rozprsknut po okolních palmách (pokud protivník nezpanikaří vida vaši zející hlaveň, to se pak na palmách vyjímá on).
- hru je nutno často ukládat a to i v boji tak, že stisknete ALT+X, hra skočí do DOSu (do aplikace) a uloží se dočasná pozice quicksav.sav, kterou si hlídejte jako oko v hlavě, aby se nepoškodila (rozeberu později).
- i v samotném průběhu boje není na škodu obírat mrtvoly nepřátel. Často mají u sebe lepší pušky, které můžete rovnou použít. Mějte na paměti, že základní operace s inventářem na rozdíl od UFA nestojí vojáka žádné "akční" body, takže můžete praktikovat metodu, doběhnu – seberu - vezmu do ruky – vystřelím.
- zabijete-li nepřátelského vojáka na mostě nebo u vody, jeho věci se často potopí. Je to nepříjemné v případě, když měl u sebe klíče...
- pokud se vám nepodaří některé bedny nebo dveře otevřít, vězte, že jsou v nich důležité věci, pravidelně se k nim vracejte a zkoušejte je otevírat. Speciálně poté, kdy někteří vojáci "udělají" novou úroveň zkušeností je dobré projít tato zákysová místa a znovu s nimi poválčit, často tak přijdete k velmi užitečným zbraním.
- zamčené dveře můžete buď odemknout, vypáčit nebo odstřelit. Jakékoliv dřevěné dveře můžete odstranit prostým zásahem granátu, dveře kovové a pancéřové zničíte pouze časovanými náložemi. Klíče ke dveřím, které v průběhu hry nacházíte jsou velmi často od dveří v jiných sektorech, takže je nevyhazujte a sbírejte si se do pětic, aby nezabíraly místo v batozích.
- součástí minimální výstroje každého vojáka by měl být pětikapsový batoh. Množství nesených předmětů vojáky nijak nezatěžuje, takže se nebojte nabrat s sebou do akce pořádnou výbavičku. Zase toho ale netahejte moc, abyste měli místo na sbírání předmětů nových. Prostě "get the ballance right".
- snažte se dobíjet nejen oblasti hustě porostlé léčivými stromy, ale i továrny, které vyrábějí léky. Často se mi stalo, že jsem ve své euforii získat co nejvíce stromů byl trochu zaskočen upozorněním Honzy, že už nemám dostatečný zpracovávací prostor. Pak jsem musel honem honem zaútočit na továrnu, ale peníze ztracené netěženými stromy zmizely v nenávratnu.
- druhý den jsem dostal k dispozici domorodého průvodce, kterého jsem až do konce hry nechal ve svém týmu, protože mi ke každému sektoru vyklopil pár zajímavých informací. Dělá vám společnost zadarmo a občas (opravdu vynímečně) se trefí do nepřítele puškou.
- vždy si kontrolujte, zda máte dostatek nábojů. Trochu paradoxně v této hře nemůžete nic nakupovat, takže musíte vyjít de facto s tím, co zbude po Santinových vojácích. Sbírejte tedy všechnu munici, na kterou narazíte i když ještě nemáte pušky, do kterých by byla použitelná. Nasbírané předměty se kumulují na vaší základně a dříve nebo později k nim najdete použití. Není nic horšího než oslavit nalezení brokovnice vyválením se v ostrých střepech a pak zjistit, že do zmíněné svaté pušky nemáte ani broček.
- sem tam naleznete pohozené šifrované zprávy, které pojednávají a přesunech nepřátelských jednotek. Některé z nich jsem vůbec nebyl s to rozluštit, byla na nich jen změť písmen a číslic. Doufal jsem, že přinesu-li šifrované zprávy na základnu, Honza mi o nich něco poví, ale nestalo se tak. V zuřivosti jsem sousedce Děděrové roztřískal tři kuřata kladivem, ehm.. promiňte,
- dojde-li k sebemenšímu zranění vašeho vojáka, ihned ho ošetřete First Aid Kitem nebo ještě lépe - pokročilejším Medical Kitem. Tímto způsobem doporučuji ošetřovat pouze "škrábnutí", vážnější zranění je lepší ošetřit nahráním hry z pozice. Hojení vojáků je nepříjemná záležitost, jejich zranění se prakticky nehojí, dokud jeden den nezůstanou v ošetřování doktora, což je příliš náročné.
- skrze keříky a stromy je možno NA DÁLKU střílet pouze pokud stojíte ke keříku v určitém úhlu a na pistoli máte zaměřovač, ale ani tak to není stoprocentní. Stojí-li váš voják těsně u stromu, může skrz něj střílet normálně, je to jakoby si jim v praxi prostrčil hlaveň.
- začnou-li vám docházet peníze, můžete buď propustit některé dražší vojáky nebo (a to je chytřejší) dát všechny vojáky na nemocniční ošetření nebo jiné zaměstnání, za které se neplatí plná výplata, do všech hraničních sektoru postavit maximum stráží a do boje poslat jednoho šupáka. Časovou kompresí pak přečkáte den a shrábnete peníze, které byste jinak utratili za výplaty. Honza sice nebude potěšen vaší stagnací, ale jistý finanční obnos bude váš.
- dejte si velký pozor na zakončení dne! Večer při rozdělování výplat si někteří vojáci řeknou o víc peněz a pokud jim nedáte tolik, kolik si představují, prostě odejdou, což může být velmi nepříjemné. Řekli byste si, že si to přeci nahrajete z pozice před tím, než jste ukončili den. Jenže ouha, hra pozici na konci dne sama vymaže a to se pak člověk modlí, aby se soubor quicksav.sav dal odmazat, to mi věřte. Operace s pozicemi vůbec jsou velmi choulostivé. Například ukládáte-li pozici normálně na konci dne ve vašem bungalovu, odejděte raději do DOSu, než počítač vypnete a to speciálně, máte-li nahraný smartdrive. Pokud tak neučiníte, může se vám stát, že se pozice neuloží správně. Navíc dojde k zápisu do direktoráře X:/JAGGED (váš drive a instalační cesta), čímž se s velkou pravděpodobností poškodí i ostatní smazaná data, mezi nimiž je drahocenný soubor quicksav.sav, který už pak neodmažete. Mě se to stalo hned dvakrát a to jsem panečku zuřil, to mi věřte.
- stejně dobrý pozor si dejte na vyhazování vojáků. O vašem počínání se organizace žoldáků A.l.M. rychle dozví a spousta vojáků se pak nebude chtít přidat do vaší čety, protože získáte pověst nespolehlivého zaměstnavatele. Je zvláštní, že ani před samým koncem hry ke mně nechtěli někteří vojáci nastoupit z důvodu, že jsem pro ně ještě pořád malé pivo. A kdy jsem tedy měl být to VELKÉ pivo, až po skončení hry?
Časem jsem dobil první desítku zón. Ostrov Metavira se stal mým druhým domovem (ano, nemám to v hlavě v pořádku), Pochopil jsem jeho topografii a začal jsem mít jasno o běhu života domorodců. Zvykl jsem si na dr. Honzu a na jeho sexy dcerku. V tento moment jsem už hrál JAGGED ALLIANCE téměř tak dlouho jako celé UFO II i s gratulacemi. Ale byl jsem teprve v polovině, měly přijít těžší bitvy. Nepřátel ani tak nepřibývalo co do počtu, ale stávali se stále mazanější a schopnější. Jejich inteligence, dotíravost a (hlavně) muška začala být nesnesitelná. Ani ten nejchytřejší aquatoid v UFO nikdy nevyběhl zpoza rohu, neodstřelil mého vojáka pomocí laserového zaměřovače a nezaběhl zpět za roh v jediném tahu. Párkrát jsem vyletěl na narafičených minách a jednou, to byla nádhera: naháněl jsem posledního cizího vojáka svým dobíječem Ivanem, ze kterého se vyklubal mistr v noži. Voják zaběhl do polorozpadlého domku a čekal. Čekal, dokud jsem se neobjevil na mýtince před domkem, pak něco cvaklo a Ivánek letěl do oblak. Později jsem zjistil, že mýtinka byla past s připravenými plastickými výbušninami. To už ve mne začaly hryzat pochybnosti, zdalipak snad tahle hra není skutečně zábavnější nežli UFO. Taková odpadlická myšlenka, jak mě to vůbec mohlo napadnout ? Ale hra pokračovala, týden se změnil v další týden a přibyly následující zkušenosti:
- našel jsem speciální druhy zbraní jako prodlouženou Magnumku, modifikovanou Berettu a jiné, které nebyly obsazeny v manuálu
- přišel jsem na různé kombinování věcí - zkušený borec na výbušniny Fidel dokázal bezchybně připevnit časovač k náložím, nacpat hadřík do láhve s benzínem, každý voják si dokázal namontovat na hlaveň pušky tlumič nebo zaměřovač.
- ke konci dne jsem v akci už striktně hlídal čas. Když se začalo stmívat, vojáci se už sami připomínali, že nastává čas pochodovat do hajan a měli pravdu. "Do hajan" v tomto případě znamená "do jakéhokoliv dobytého sektoru". Den prostě nesmí skončit v momentě, kdy se nacházíte na nepřátelské půdě. V takovém případě se objeví okénko ukazující, jak byli někteří vaši vojáci na útěku postřeleni či pobiti a hra, jako obvykle vymaže uloženou pozici a nezbývá než se modlit… atd. Jsou dvě metody jak se tomu vyhnout, bud' vezmete roha nebo svižně postřílíte zbytek vojáků v daném sektoru aniž byste se rozptylovali sbíráním předmětů či páčením dveří. Pokud ale zvolíte tuto druhou variantu "bleskového masakru", neukládejte si pozici, protože nepodaří-li se vám dobýt sektor včas, z pozice uložené těsně před koncem dne už neutečete do bezpečí.
- opravář sedící na základně začne rychleji čistit pušky a spravovat předměty má-li po ruce kromě nářadí (Toolkit) také olej, trubky a hadříky. Dělá se to tak, že na začátku dne označíte vojáka s nejvyššími schopnosti Mechanics a Marksmanship jako opraváře (Repair). Do jedné ruky mu už předtím (jinak nepůjde označit) vložíte bedničku Toolkit, do ruky druhé předmět, jehož oprava nejvíce spěchá (většinou nějaká silná puška) a do batohu pak v pořadí shora dolů další předměty na opravování. Pokud je dotyčný voják dobrý mechanik a má po ruce zmíněné hadříky a jiné pomůcky, zvládne opravit až pět předmětů za den.
- našel jsem místa, kde bylo třeba odstřelit časovanými náložemi kus lesa, abych mohl projít. Také jsem podminoval území, kde nepřítel nejčastěji napadal mé království. Pár tvrďáků se mi několikrát tak nechutně zabarikádovalo v domcích s pancéřovými dveřmi, že jsem se musel k domkům připlížit, namontovat na ně časované nálože a vyhodit je, i s tvrďáky, do povětří.
- časem jsem začal často používat hledač min a vychytávač tichých zvuků "Extended Ear". Některé zóny byly tak příšerně podminované, že jsem musel i v průběhu tahového boje (!) jedním z vojáků neustále hledat miny, aby ostatní mohli projít a to všechno v zuřivé palbě. Vychytávač tichých zvuků často odhalil tichoučký šustot za stromy či za zdí, na jehož základě jsem úspěšně lokalizoval nepřátelskou mrchu.
- přijde chvíle, kdy vám začnou plesnivět léčivé stromy. Na antisérum proti plísni jsou zapotřebí květiny, které najdete v na severu poloostrova v severovýchodní části ostrova. Výrobu urychlí nalezení séra v jedné z nepřátelských budov. Brenda mele něco o ztraceném deníku, kde má výrobu séra popsanou, ale tím se nezatěžujte - deník jsem našel spálený v jednom z posledních sektorů hry.
- pokud vám nepřátelé dobijí byť jen jediný sektor, kde vaši domorodci těžili mízu, počítejte s tím, že za tento určitý den nebudete mít tolik peněz, kolik jste viděli ráno naplánováno v tabulce finančního rozpočtu. Počet peněz za ztracené stromy se odečte. Finanční rezervy se vždycky hodí, protože vás potká hned několik katastrof - jednou klesne hodnota léku téměř na pětinu původní ceny, jindy se vzbouří domorodci a přestanou těžit mízu a vrchol všeho je virus napadající stromy. Všechny tyto události nabourávají vaše finance, takže boj o peníze až do samého konce hry neutichne.
- domorodci se vzbouří po válečné vřavě na jejich hřbitově, kde jim Santinovi muži vytrhnou ze země posvátný náhrobní kámen. Kámen najdete na cvičišti zbraní v jihovýchodní části Santinova opevněného ostrůvku v levé horní části globální mapy.
- nenašel jsem jakýsi Velký poklad, o kterém se průvodce Elio zmiňuje v komentáři k jednomu ze sektorů. Zkoušel jsem tento sektor poměrně pracně prohledávat detektorem kovů, ale nikam to nevedlo. Kdyby se vám to snad povedlo (pokud to není falešná stopa), určitě mi o tom napište. A když už jsme u těch záhad: nezjistil jsem žádný reálný účel piva a kamenů.
- cílem hry není dobýt celý ostrov jak je řečeno v manuálu, ale podobně jako v Powermongerovi stačí jen dobýt sektor v severozápadním rohu mapy, kde se nachází Santino. Dobýt tento sektor není jednoduché. Není to ani složité. Je to peklo. Jakmile se dostanete do Santinova pokoje (to už budete na pokraji sil), vyhodí padouch celou pevnost do vzduchu. Musíte ho rychle odstřelit a makat pryč. Potěšilo mě, že na rozdíl od trapně jednoduchého konce UFA II je poslední zóna této hry patřičně tuhá. Nic nenaštve tak jako banálně primitivní zakončení hry, se kterou se patláte delší dobu.
Následujícím tvrzením možná vyvolám menší paniku, ale JAGGED ALLIANCE skutečně JE lepší než obě UFA dohromady. Na první pohled tomu tak není, ale časem pravda vypluje na povrch. Než začnete skuhrat o tom, co to tu plácám, nejdříve si JAGGED ALLIANCE pořádně zahrajte, nebudete litovat.